SPRÁVY z DOMOVA a ZO SVETA

Rychlá varianta hospodářské reformy V. Klause způsobí hospodářský a sociální rozvrat, jehož cílem je podstatné snížení hodnoty národního majetku a jmění. Krycím cílem je konvertibilita čs. měny. Zahraniční investoři a potenciální věřitelé vyčkají poklesu hodnoty národního majetku (znehodnocení uzavíraných továren apod.), protože to sníží ceny, za které potom, v druhé fázi, tento majetek skoupí. Rovněž bude dosaženo poklesu ceny pracovní síly prostřednictvím nezaměstnanosti. Velmi značné úspory obyvatelstva budou likvidovány postupným zdražováním a odčerpány prodejem státních obligací, dluhopisů, akcií podniků, které se později zhroutí a hodnota cenných papírů bude anulována. Úspory soukromých podnikatelů, investované do pořizování provozních prostředků, budou později (z velké části) likvidovány jejich zhroucením na trhu jimi produkovaného zboží a služeb.
(Miroslav Dolejší; Analýza 17. listopadu 1989)
„Německo přítomnosti nepatří Němcům, nýbrž Židům. Téměř všechen majetek – cca 78%, patřící v České republice Německu, patří mezinárodním Židům, které Německo od konce války ovládají“
Jaroslav Voříšek; PRAŽSKÝ POLITICKÝ PROCES 1994 VE VĚCI TÝDENÍKU POLITIKA
http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/.../Prazsk...

Václav Havel byl zasvěcen do zednářské lóže v roce 1968 při svém pobytu v USA. Do lóže byl uveden Arthurem Millerem, prezidentem světového PEN-klubu, Židem a bývalým americkým komunistou, spisovatelem a dramatikem.
Je dobré si to Československo z roku 1990 a po něm připomenout. A to v širších souvislostech. Jednalo se o zločinný a plánovaný bazarový výprodej národního bohatství do rukou mezinárodního židovského kapitálu. Stejný proces probíhal ve všech státech Střední a Východní Evropy.
Citáty z níže uvedených prací:
„Židé a zednáři podnikli po řízených převratech v roce 1989 masivní, frontální útok na mocenské pozice ve všech státech Střední a Východní Evropy včetně Ruska. Zmocnili se všech klíčových postavení v politice, financích, hospodářství, justici, masových médiích a kultuře“ (M. Dolejší, 1992).
Zachovejme pro potomstvo alespoň několik jmen předních Židů v klíčových postaveních té doby: V. Havel, V. Klaus, V. Dlouhý, T. Ježek, J. Tošovský, P. Pithart, J. Dienstbier, P. Rychetský, Z. Jičínský, M. Žantovský, J. Ruml, L. Dobrovský, P. Bratinka, J. Stráský, J. Zieleniec, K. Dyba, P. Tigrid, J. Skalický, A. Baudyš, J. Kalvoda, I. Pilip, J. Lux, K. Kühnl a další. Mezi jmenovanými je také několik exponentů výhradně židovského zednářského řádu B’nai B’rith!
„V parlamentu je cca 11% Židů a cca 23% zednářů. V senátu je cca 18% Židů a cca 22% zednářů. Ostatní poslanci jsou zcela bezcenní a bezvýznamní lidé, ovládaní a řízení zmíněnou organizovanou menšinou“ (Miroslav Dolejší, 1999).
Kdo má stále ještě iluze o „demokracii“ jako výrazu svobodné vůle lidu, měl by se ve vlastním zájmu nad citovanými slovy i předkládaným kritickým pojednáním zamyslet.
(Citováno z díla Jaroslava Voříška; Pražský politický proces 1994 ve věci Týdeníku Politika)
Československo je tradiční pevností židovského vlivu v Evropě, a proto vždycky vzbuzovalo nelibost v křesťanské části Evropy (Rakousko, Maďarsko, Polsko, Německo, Itálie, Španělsko, Portugalsko, atd.). Nyní znovu obnovená symbióza Izrael – Československo může způsobit mnoho potíží, zejména se státy východní Evropy, které jsou (svým obyvatelstvem) protižidovské.
Z bezvýznamného člověka a průměrného spisovatele Václava Havla vytvořila světová reklama nákladem cca 13 milionů US dolarů osobu, nazývanou světovým spisovatelem, králem filosofů, evropským politikem, největším žijícím humanistou, atd. Jeho osoba garantuje investorům a věřitelům politickou úlohu Československa v Evropě a i jinde, podle potřeby. Nikoli náhodou v jednom ze svých prvních prohlášení Havel nabídl své zprostředkování mezi Židy a Araby, i když to vzbudilo posměch. Přesto je jeho úloze přizpůsobováno všechno, co je nutné, včetně vnitřního politického režimu státu: osobní presidentský režim, podřízenost KSČ, vytváření jediné politické výkonné armády OF, zničení jakékoli opozice, která by byla schopna jeho budoucí politiku korigovat, atd. Také proto jsou jeho zahraniční poradci téměř výlučně sionisté nebo Židé.
Proto Havel obnovil v Československu všechny židovské společnosti a přislíbil transfer Židů z Ruska přes Československo, obnovil zednářské lóže, jejichž členy se stali téměř všichni vyvolení členové Charty 77 a Občanského fóra, vlády a diplomatického sboru. … Průnik mezinárodních souvislostí v politice V. Havla se projevuje v hospodářské a ústavně právní destrukci Československa.

Vzhledem k hrozbě nároků sudetských Němců se parlament rozhodl navracet majetky zabavené teprve po 25.2.1948.
ZPŮSOB, JAKÝM SE VÁCLAV HAVEL DOSTAL K MAJETKŮM SVÉHO STRÝCE A DĚDA, JE
ZAHALEN TAJEMSTVÍM.
Jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen jako kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů, proto se na
něj klasické restituční předpisy o navracení majetku ztraceného po roce 1948 nevztahují.
VÁCLAV HAVEL přesto jako jeden z prvních dostal veškerý majetek, o který
požádal.
Možná i proto se Havel bál tématu
Benešových dekretů jako čert kříže.
Na přímou otázku na svůj názor na ně uvedl pro BBC v roce 2002:
"Já jsem se k tomuto velmi důležitému a citlivému tématu vyjádřil už mnohokrát, ale vždycky jsem se k němu vyjádřil, když jsem já chtěl a ne tehdy, když jakási zhysterizovaná atmosféra mě k tomu nutila, já zůstanu věrný této tradici, pokud jde o ty dekrety."
Jednoznačné stanovisko k Benešovým dekretům však VÁCLAV HAVEL nikdy
neposkytl a dobře ví proč.
O pozadí Havlových restitucí se nikdy nemluvilo a žádný novinář se jimi netroufl zabývat.
Ještě dnes je Havel pěstovanou ikonou tzv. "SAMETOVÉ REVOLUCE" a falešného
sametového "národního obrození".
Restituce příjemně postihly řadu disidentů z Charty 77 a ti chartisté, na které nic nezbylo, si dokumenty k restituci alespoň padělali.
Učinila tak Havlova spolupracovnice a disidentka z Charty 77 (Židovka) Marta Chadimová, jejíž restituční podvod s nemovitostmi na Loretánském náměstí v Praze byl však odhalen a před odsuzujícím rozsudkem jí zachránila jen milost jejího přítele z Charty 77.
RESTITUCE VÁCLAVA HAVLA PROBĚHLY TIŠE A ÚSPĚŠNĚ...
Upozornit na to, že prolamují Benešovy dekrety a jdou hluboko za stanovenou restituční čáru
25.2.1948 si nikdo netroufl a netroufá si tak učinit ani nyní. Lze přitom konstatovat, že právě Havlovy restituce byly jedny z průkopnických v tom smyslu, že prolomily Benešovy dekrety.
Na počátku 90. let se u restitucí Havlova majetku objevuje jméno Miloše
Červenky, současného miliardáře a pozemkového magnáta v Praze.
Absolvent moskevského MGIMO aneb "Akademie KGB".
MILOŠ ČERVENKA také Havlův majetek spravoval a fungoval jako Havlova"peněženka". Naskýtá se proto otázka, pro koho vlastně dnes agent Červenka svůj obrovský majetek spravuje.
Havlovy úzké vztahy na staré struktury v souvislosti s jeho majetkem ukazuje i známá transakce, když prodal svou polovinu paláce Lucerna společnosti Chemapol vedené agentem StB Václavem Junkem.
I u této transakce asistovala šedá eminence jménem Červenka. Dnes je (bývalý) majetek rodiny Havlů zdevastován a pomalu chátrá. Důkazem toho jsou jak Barrandovské terasy, tak Lucerna.
Havel však rozhodně nezchudl, svá aktiva měl uložené jinde.
Skutečný obraz Václava Havla je diametrálně odlišný od toho, jak jej vykreslují Židy ovládaná média a samozvaní kulturní elitáři.
Vyzní tedy velmi trefně, je-li při jedné společenské akci k nazvání Václava Havla za "jednoho z nejlepších synů národa" vybrán jistý deviantní fotograf obscénních polo-pornografických snímků a sál plný ovcí nadšeně tleskal.
Je to jen důkazem, kterak se instalovaná "česká kulturní elita" (většinou tvořená Židy) utápí v bahně pokrytectví a bezpáteřnosti.
VÁCLAV HAVEL ZNEUŽÍVAL IDEÁLY, KTERÝMI SE ZAŠTIŤOVAL.
Ač celý život žil s maskou bojovníka s totalitou a s komunismem, již v období Charty 77 s
(bývalými) komunisty ochotně spolupracoval.
A navíc, jak už bylo řečeno, byl sám bývalým komunistou.
Po jeho úspěšném 17.listopadu 1989
HAVEL v čele Občanského fóra zajistil, aby si komunistická elita udržela moc ve státě. Symbolicky jmenoval federálním premiérem bývalého komunistického ministra MARIÁNA ČALFU.
HAVEL TAKÉ OBNOVIL VŠECHNY ŽIDOVSKÉ SPOLEČNOSTI A ZEDNÁŘSKÉ LÓŽE VE STÁTĚ, jejichž členy se stali téměř všichni vyvolení členové Charty 77 a Občanského fóra, vlády a diplomatického sboru, kteří byli povoláni pro budoucnost k vybraným rolím.
V březnu 1989 se v soukromých pražských bytech připojovala k televizorům
videokazeta s Havlovou hrou "Asanace", natočenou malou divadelní scénou v Německu.

Pro ty, kdož ještě naivně zbožňují jednoho z největších škůdců této prodané země.
☝️VÁCLAV HAVEL❗️
Bohužel, mnozí věděli, ale nikdo to nechtěl slyšet !
VÁCLAV HAVEL nabyl po 17. listopadu 1989
v restituci rozsáhlý majetek. Pozadí této restituční transakce, jedné z prvních, která prolomila Benešovy dekrety, je však
zatemněno a objevuje se jméno pražského pozemkového krále, miliardáře Miloše Červenky.
RODINA HAVLŮ patřila k nejbohatším židovským rodinám v Praze již na
počátku 20. století.
OTEC A STRÝC VÁCLAVA HAVLA byli členy zednářské lóže "Bohemia".
Oba financovali Sionistické organizace, zednářské lóže, PEN-klub
a oba byli členy Rotary-klubu.
Současné bohatství, resp. zrestituované
majetky jsou dílem Miloše Havla (strýce), filmového podnikatele.
Významnou měrou se na majetku rodiny podílel i otec Miloše Havla -> Vácslav
Havel, majitel stavební firmy a stavitel Lucerny.
Vztahy Vácslava Havla (děda V. Havla) se svým synem Milošem Havlem (strýc V. Havla) však byly později poznamenány synovou neutajovanou homosexualitou.
Asi nejproslulejším projektem Miloše Havla bylo vybudování barrandovských studií, které
vybudoval spolu s židovským podnikatelem Osvaldem Koskem.
Miloš řídil i filmovou společnost Lucerna-film
a bohatl na dovozu a promítání amerických filmů.
Po začátku války vstoupila na Barrandov německá správa a ateliéry se nebývale rozrostly.
Točila se řada filmů, na kterých se podílela tehdejší elita českých herců.
RODINA HAVLŮ PATŘILA K PROMINENTNÍM ŽIDŮM...svědčí o tom fakt, že Miloš Havel a Václav Maria Havel (otec V. Havla) spolupracovali nejen s okupační správou, ale také s Gestapem a SD (Sicherheitsdienst).
V Lucerně (která byla ve vlastnictví Havlů) ustavili rezidenturu SD a zřídili konspirativní byty. Zde získávali občany ke spolupráci s SD a Gestapem.
MILOŠ HAVEL zajišťoval pro Gestapo a SD večírky, hony a zábavy s děvčaty a optoval německou národnost i občanství. Dostal doklady na německé jméno a příjmení. Pracoval zpočátku jako agent, pak jako řádný úředník pražského Gestapa.
Miloš Havel dostal také celou řadu osob do koncentračního tábora a vězení.
Po válce byl Miloš Havel zařazen pod svým německým jménem na listinu
válečných zločinců. Byl také obžalován, ale obvinění bylo za nejasných okolností staženo. Z této doby existují také doklady o čilých stycích Miloše Havla s StB.
Miloš Havel podepsal StB také spolupráci.
Po navázání spolupráce s StB odcestoval Miloš Havel do Německa.
V Západním Německu požádal Miloš Havel jako "pronásledovaný" český Žid za války o odškodnění za majetek, který ztratil. V průběhu války totiž prodal polovinu barrandovských studí německé správě za částku asi 7 milionů korun, což považoval za podhodnocenou cenu, ke které byl přinucen. Západoněmecký rehabilitační soud nároky Miloše Havla uznal a v plném rozsahu jej odškodnil.
VRAŤME SE VŠAK K VÁCLAVU HAVLOVI.
https://www.facebook.com/share/p/HVG8MVbeAqrZSK8S/
Ten se programově angažoval v Chartě 77, ve které byla řada (bývalých) komunistů,
tzv. "osmašedesátníků".
Namátkou uveďme jména jako Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jiří Hájek, Jaroslav Šabata, Miloš Hájek, Karel Šiktanc a řada dalších.
VÁCLAV HAVEL byl rovněž členem KSČ, a to do roku 1967.
Všichni mluvčí Charty 77 byli Židé nebo zednáři.
VÁCLAV HAVEL NEBYL ŘADOVÝ DISIDENT.
Jezdil v lepším automobilu, než tehdejší předseda komunistické vlády (vlastnil luxusní Mercedes), obýval rozlehlý a komfortní byt na
Rašínově nábřeží a stejně tak měl k dispozici svou usedlost Na Hrádečku, kde mohl nerušeně pořádat své disidentské seance.
HAVLŮV ČAS PŘIŠEL V LISTOPADU 1989,
když na Letné a z balkonu Melantrichu mával nadšeným statisícům "doufajících".
V témže roce byl komunistickým parlamentem jednomyslně zvolen prezidentem a když skládal slib, přísahal symbolicky na komunistickou ústavu. Neštítil se mávat nadšeným a doufajícím davům a poté přísahat věrnost komunistické ústavě.
V roce 1990 se uvažovalo, jakým způsobem uskutečnit restituce, a především v jakém rozsahu.
VÁCLAV HAVEL, který měl tehdy v Občanském fóru rozhodující slovo, PROSADIL ŠIROKÉ A ROZSÁHLÉ RESTITUCE.